Má web duši? A pokud ano, jak s ní pracovat? A co s tím mají společného fonty? O tom jsem si povídala s odbornicí na slovo vzatou a zde je náš rozhovor…
V předchozím článku 3 zásady úspěšného webu jsem zabrousila i na duši webu. Už když jsem o ní psala, napadlo mě, že by mohlo být zajímavé popovídat si o ní podrobněji s někým, kdo s duší webu pracuje a umí ji taky vyladit, s Andreou Grigerovou.
Kdo je Andrea Grigerová?
Andrea je lektor a fontolog. Ukazuje ostatním lidem svět fontů prostřednictvím konzultací a online kurzu. Učí je, jak vybírat a používat fonty tak, aby byly jejich texty autentické a přesvědčivé nejen obsahem, ale i po vizuální stránce. Aby dokázali pouhou změnou písma zabrnkat na tu pravou strunu.
A když jsem zjistila, že zrovna v těchto dnech po půl roce znovu otevírá svůj jedinečný online kurz, nebylo už možné s rozhovorem otálet. Sama jsem před rokem tímto kurzem prošla a dodnes jsem jím naprosto okouzlená. Ráda se k němu vracím, i když zrovna nic konkrétního nehledám, prostě jen tak pro ten pocit.
No, uznej, kdo jiný by dokázal o duši webu promluvit zasvěceněji?
A tady už je náš rozhovor:
Může vůbec web mít duši? A pokud ano, co je vlastně duše webu?
A proč ne? Duši má byt, duši má dům, duši má i obchod. Tak mi přijde přirozené, že může mít svou duši i web.
Tak jako dům nebo byt, web je místo, které nás něčím charakterizuje. Zařizujeme si ho tak, abychom se tam cítili dobře a byli tam „doma“. Určitě o nás i hodně vypovídá. Jaké barvy máme rádi, jestli jsme puntičkáři nebo máme rádi kreativní chaos, obrazy, fotky…
To vše ukazuje návštěvníkovi, jací jsme. Takže duši webu vnímám jako atmosféru, kterou na něm dokážeme vytvořit pomocí mnoha vědomých i nevědomých prvků. Ta způsobí, jestli má návštěvník chuť se začíst a pobýt u nás, nebo stránku v prohlížeči křížkem hned zavře a putuje o dům dál.
Jak moc je doopravdy taková duše webu důležitá? Na co všechno může mít vliv?
Jsou weby, u kterých důležitá až tolik není. Napadá mě třeba daňový portál, nebo úřad naší městské části. Tam člověk chodí proto, že něco potřebuje. A nešpekuluje, jestli se na webu cítí dobře, nebo ne.
Ale pokud se jedná o můj osobní web, tak to je jiná. Duše webu mi pomůže sladit ho se mnou. Aby lidé, kteří na něj přijdou, měli představu, jaká jsem.
Když vybíráme fonty, vždycky se ptám: “Představte si, že nemáte web, ale malý krámek. A přijde k vám zákazník. Co chcete, aby na něj dýchlo?”
A najednou je ta duše webu úplně jasná:
- „Důvěra, klid a útulno.“
- „Čistota, jasné a přímé jednání.“
- „Pocit, že s mou pomocí dokáže všechno, ale musí pro to něco udělat.“
A pokud tyto pocity dostanou na web, mají vyhráno. Budou na ně totiž reagovat přesně takoví lidé, kteří je potřebují. Přitáhne si je jako mucholapka a odradí lidi, kteří hledají něco jiného – třeba nehledají důvěru, ale nízké ceny.
Bude mít vliv na zákazníky, kteří se ozvou a tím pádem i na průběh spolupráce. Bude méně zklamání na obou stranách a více nadšení ze stejného očekávání.
Co všechno ovlivňuje / utváří duši webu?
Jejda, toho je. Vezměme to jako v tom obchůdku. Určitě:
- barvy (teplé, studené, minimalistická bílá nebo kreativní barevný chaos)
- struktura (web je přehledný, na poličkách zásadní věci anebo zaplněný do posledního místa, až se v něm ztrácíme)
- fotky a další grafické prvky (celoplošné fotky, kreslené ilustrace, ikony, šipky, vzorky…)
- a samozřejmě FONTY
Jakou roli v tom hraje výběr fontů? Co může přinést změna fontů na webu?
Jedna klientka, shodou náhod webdesignerka, mi po změně fontu řekla:
„Je neskutečné, jak pouhou změnou fontu, která trvá v šabloně pár minut, docílím efektu, který ladím barvami a dalšími grafickými prvky hodiny.“
A tak to přesně je. Písmena tvoří velkou část obsahu webu a tak přirozeně velmi ovlivňují celkový dojem, jaký z něj máme. Svými tvary, linkami, mezerami a křivkami v nás evokují na první pohled důvěru, čistotu, kreativitu, akci a mnoho dalších dojmů a pocitů. Je to grafický prvek stejně jako barva a tak jako mluvíme o psychologii barev, tak funguje psychologie fontů.
Kdybychom si vzali stejný web a udělali z něj dvě varianty – v první bychom použili patkový font Georgia a ve druhé variantě bezpatkový font Open Sans, viděli bychom rozdíl na první pohled. Spíš teda cítili. Okamžitě bychom z webu měli jiné pocity.
První varianta by byla usedlejší, hlubší, přemýšlivější. Ta druhá jednodušší, čistší, povrchnější.
A to jsme ještě nedošli k ručně psaným nebo nadpisovým fontům, kde mají emoce, které provokují, úplně jiné grády.
Jaké fonty bychom tedy měli na svých webech používat?
Fonty, které:
- jsou perfektně čitelné,
- mají stejnou formu jako zbytek webu, tj. jednoduché na minimalistickém webu, pečující na webu pro miminka, akční na webu pro cestovatele, kreativní na webu pro umělce atd.,
- zdůrazňují hierarchii textu – nadpis, podnadpis, odstavec, motto…,
- prezentují majitele webu, jeho silné stránky a emoce, které chce, aby klienti na webu cítili.
Jednoduché, že?
Jak dalece se dá spolehnout na vlastní úsudek při výběru fontů? Existuje nějaké vodítko, podle kterého poznám, že jdu správným směrem?
Tak takové vodítko neznám, každý vybíráme pro jinou situaci, každý jsme jiný a chceme fontem předat své pocity a emoce.
Pokud jste studovaný grafik, typograf anebo máte o stavbě fontů a jejich používání přehled, tak se na vlastní úsudek spolehnout s největší pravděpodobností můžete.
I když, už jsem zažila grafiky, kteří s fonty pracovali úplně barbarským způsobem. Anebo klasický nešvar grafiků je, že vybírají font, který se líbí jim a nestarají se o to, jestli v sobě nese charakter a hodnoty klienta.
Výborně pracují s fonty lidé, kteří mají obecně cit pro estetiku a harmonii. Ale těch zase tolik není.
A pak je většina těch, kteří fontům nerozumí a tak je raději neřeší. Anebo se do výběru pustí po hlavě a výsledek je… „zajímavý ;-)“.
Já bych doporučila investovat trošku času a peněz do toho, že se naučíte fonty používat. Je to dovednost, kterou pak už využijete stále a hodí se vám kdykoli začnete ťukat do klávesnice.
TIP: Obrázek o svém úsudku při výběru fontů si můžeš udělat v jednoduchém testu fontomagie.
Máš nějaké základní superpravidlo, se kterým se dá vyhnout největším fontovým faux pas?
Mám.
Někdo má pocit, že nejjednodušší a nejjistější je používat stále jednoduchý bezpatkový font, třeba Open Sans, kterým nic nezkazí. I to je cesta. Ale, jak říkám, je to jako byste si oblékli rifle a bílé tričko. Taková trošku nuda, uniforma, kterou má na sobě každý druhý.
Pokud bych měla na tvou otázku co nejjednodušeji odpovědět, tak by to byla tato rada:
Naučte se fonty používat – jakmile pochopíte princip a pravidla, zvládne to pak už každý minimálně bez velkých faux pas. A daleko pravděpodobněji kouzlu fontů propadne a bude je používat jako oblečení. Podle nálady, účelu, jen tak pro radost.
Pokud se vám nechce do toho investovat čas a chcete nějaké instantní, co nejméně bolestné řešení, naučte se používat různé řezy jednoho fontu a pracujte s nimi v rámci hierarchie textu. Řezy jsou kurzíva a tučný řez.
Anebo si najděte dva fonty ze stejné rodiny – třeba Alegreya SC a Alegreya Sans. Mají stejné proporce písma a tím pádem platí to samé, jako při kombinaci dvou řezů stejného fontu. Ladí spolu a přitom krásně odlišíte nadpisy, podnadpisy a odstavce.
Web pak vypadá harmonicky, přehledně a vyhnete se nevhodným kombinacím fontů, které k sobě nepasují. (Kombinování fontů je už vysoká škola.)
A co ti, kteří chtějí do výběru fontů proniknout hlouběji? Kde najdou to neinstatní řešení?
Pro ty jsem před rokem připravila online kurz FontoMág. V něm se naučí:
- vybírat fonty pro konkrétní situace (plakát, e-book, web…),
- vnímat charakter jednotlivých fontů,
- vybírat fonty podle cílové skupiny,
- zaujmout své čtenáře i na podvědomé úrovni,
- správně s fonty zacházet.
V průběhu kurzu s jeho účastníky konzultuji jednotlivé kroky v uzavřené facebookové skupině. Probíráme zde veškeré nejasnosti i konkrétní výběr fontů.
Abych se vedení kurzu mohla plně věnovat a aby se i účastníci kurzu mohli navzájem podporovat, není kurz dostupný průběžně během celého roku. Otevírám ho jen na dobu 3 týdnů, kdy společně studujeme a vybíráme fonty. Všichni účastníci pak mají do kurzu trvalý přístup i po jeho skončení, takže se kdykoli mohou k jednotlivým lekcím vracet podle potřeby.
