Když promluví fonty

Asi se budeš divit, ale fonty mluví. A když jim někdo umí naslouchat, můžou toho na tebe napráskat víc, než by tě napadlo. Přesvědčila jsem se o tom na vlastní oči, kůži i blog 🙂

Abys pochopila, jak velké překvapení pro mě tohle zjištění bylo, svěřím se ti se svojí malou úchylkou. Od dětství mě lákají všechny možné způsoby zkoumání osobnosti a lidské duše.

Odjakživa jsem s oblibou vyplňovala ty praštěné testy v časopisech a s úžasem četla o květomluvě a vlastnostech jednotlivých znamení zvěrokruhu. Fascinovalo mě, z čeho všeho dokáží lidé číst. Karty, čáry v dlani, datum a čas narození, to už je tak nějak zažité. Oční zorničky, automatická kresba, kávová sedlina a čajové lístky, mince i-ťing, to už mi přišlo tajemnější než křišťálová koule.

Malá ukázka z mojí okultní knihovničky :-)
Malá ukázka z mojí okultní knihovničky 🙂

Něco mi došlo celkem brzy

Pochopila jsem, že věštit se dá v podstatě z čehokoli, když má člověk ten potřebný dar, a že o nás a naší osobnosti dokáže promluvit všechno, co k nám jakýmkoli způsobem patří.

A tak mě už nijak zvlášť nepřekvapilo, když jsem narazila na stylový klíč Táni Havlíčkové, který propojuje módní styly a oblečení s osobností těch, kdo je nosí. Teda ne že by to pro mě nebylo zajímavé. Naopak.

Když se ke mně dostal článek Andrey Grigerové Klíč k sobě, přečetla jsem si ho se zájmem a jen se utvrdila ve své domněnce, že opravdu všechno, co děláme a jak to děláme, o nás něco vypovídá. Ke každému z 8 Tániných stylů přiřadila jeden font, který je pro něj typický. Sedělo to.

Jenže to nebylo všechno

Andrein zápal pro písma a fonty mě zaujal už dřív. Po jednom z jejích článků jsem upravila i nadpisový font na tomto webu. Nebudeš tomu možná věřit, ale po té jednoduché vizuální změně se mi začalo o něco líp psát. Jakoby ty texty pak byly nějak víc moje.

Jestli je na tebe tohle už moc okultní, dál snad radši ani nečti.

Zpátky k fontům

Pár dní po zveřejnění Klíče k sobě vyvěsila Andrea ve facebookové skupině ke kurzu, ze kterého se známe, tento post:

/mnt/data/accounts/v/vyrad/data/www/petravymetalova/wp content/uploads/2016/03/andrea grigerova pismo

 

No to bylo něco pro mé zvědavé já. Pár dní mi to leželo v hlavě a pak jsem se odhodlala jí napsat.

/mnt/data/accounts/v/vyrad/data/www/petravymetalova/wp content/uploads/2016/03/andrea grigerova pismo2

 

Domluvily jsme si internetové rande a já už přemýšlela, co by se asi tak mohlo dát vyčíst z fontů, které používám.

Den D

Když se nám podařilo skloubit naše časové možnosti a virtuálně jsme se sešly, bylo to jako setkání po letech se spolužačkou z lavice. Procházely jsme desítky fontů všech možných tvarů a povídaly si, jak který působí. Nevěřila bych, že nad nějakými písmeny strávím tolik času a ještě mě to bude tak moc bavit. Přišlo mi to jako návštěva neobvyklého muzea plného atraktivních exponátů.

psychologie fontů 1

I když už jsem několikrát různé fonty procházela a vybírala z nich, byla jsem překvapená, kolik jich je a jak jsou všechny osobité. Došlo mi to až teď. A to jsem už dřív občas vybírala tak, aby písmo ladilo s obsahem.

Řekla bych, že to je podobné jako když si čteš horoskopy v časopisech a pak zajdeš k astrologovi, který tě nechá nahlédnout do úplně jiné dimenze.

Výsledek byl šokující

Domluvily jsme se, že mi pak Andrea pošle mailem své poznámky. Když naše fontparty končila, bylo mi tak nějak jedno, co v těch poznámkách bude. Užila jsem si ji i tak. Navíc jsem měla pocit, že vím, co se z těch typů písma, která mě oslovila, dá vytušit.

Ha, HA, HA

Prý, jen pár poznámek, nic strukturovaného. Hmmm… Když jsem těch „pár poznámek“ četla, běhal mi mráz po zádech. Některé věty mě šokovaly. Jak to proboha může vědět?

Neudivilo mě, že se objevily i věci, které jsem nečekala. Žasla jsem nad tím, co konkrétně Andrea z toho našeho povídání dokázala poskládat a hlavně jakým způsobem to formulovala. Některé věty působily jako vzkaz od mého vlastního já.

Co na mě fonty naprášily?

Jsi teď asi zvědavá, že? No,  mimo jiné tam padlo i něco o typických introvertech. Takže tušíš správně, že si to nechám pro sebe. I tak váhám, jestli mám tento článek vůbec pouštět do světa. To, že ho čteš, svědčí o tom, že moje přání rozšířit povědomí o Andreině psychologii fontů zvítězilo nad obavami, jestli si nebudeš ťukat na čelo.

Pokud tě zajímá, jaké příběhy o tobě vypráví písmo, které používáš, můžeš Andreu Grigerovou virtuálně navštívit na jejím blogu www.psychologiefontu.cz.

 


Doplněno po 2 letech…

Když jsem psala tento článek, bylo pro mě tohle všechno nové a okouzlující. S dvouletým odstupem musím konstatovat, že mě svět fontů okouzluje čím dál víc. Když připravuji nový web a zkouším, jak mu bude který font slušet, nestačím žasnout, jaké proměny se mi odehrávají před očima.

„Jen měním písmo“, všechno ostatní zůstává na svém místě. Přitom se ale jako lusknutím prstů z obyčejného, nenápadného, možná i trochu nudného výtvoru najednou stane laskavé místo pro tápající počítačové blondýny nebo rozverný blog s vtipnými postřehy ze života.

Andrea umí s fonty úplné zázraky!

Nemusí testovat dvacet možností, ví, po jakém fontu pro ten který projekt sáhnout. Kromě toho, že pozná, jakou řečí který font mluví, vnímá i jeho melodii a „zabarvení hlasu“. Dokáže vyhmátnout to pravé ořechové, aby přitáhla a oslovila ty čtenáře a návštěvníky, kterým je projekt opravdu určený.

Chceš taky umět využít kouzlo fontů?

Můžeš. Do 8. dubna máš jedinečnou příležitost přihlásit se do online kurzu Fontomág, který Andrea Grigerová připravila na základě svých zkušeností s výběrem fontů, které jsou vážně bohaté.

Nebudu rozepisovat, co všechno tě tam Andrea naučí, to se dočteš přímo na vstupní stránce do kurzu. Je na co se těšit…

Seznámit se s Fontomágem

A tady je prostor pro tvoje vyjádření

Petra Vymětalová

Petra Vymětalová

Díky bohatým zkušenostem s tvorbou vlastních webů jsem se v rámci projektu Brouzdaliště.cz pasovala do role internetové průvodkyně technikáliemi pro počítačové blondýny. Jak ti můžu být užitečná, se dočteš pod záložkou Kdo jsem.

1 komentář

  1. Moc me to potesilo, nebot si rada vybiram fonty, v kterych se mi dobre pise a pokud je nejaky pozadavek z vnejsku na upravu, menim to az, kdyz je to dopsane. Nektere pismo nesnasim a nejsem skoro schopna ho pouzivat, vzdy si s radosti vybiram z dlouheho seznamu moznosti. Je fajn vedet, ze je to opravdu dulezite, dekuji

Komentáře jsou uzavřeny.