Titulek nelže. Jsem si jistá díky knize, o které chci dnes psát. Fakt, že tento článek teď čteš, je jasným důkazem, že je víc než dobrý. A Elizabeth Gilbertová je mi svědkem.
Věř nevěř, ty sebejisté věty sypu z rukávu ve chvíli, kdy do článku teprve skládám první slova. Netuším, jak to s tímto příspěvkem dopadne. Třeba bude ležet rozepsaný v konceptech další týdny a měsíce stejně jako řada jeho předchůdců. Zároveň ale už ani nepochybuju o tom, že v momentě, kdy ho budeš číst, bude víc než dobrý.
Abys té neúměrné sebejistotě rozuměla, stojí za ní další kniha, kterou ti toužím představit.
Učarovalo mi Velké kouzlo
Ano, tak se to dílo jmenuje. A jak jsem prozradila v úvodu, jeho autorkou je Elizabeth Gilbertová. Pokud je ti její jméno povědomé, tak jen připomínám, že je to autorka románu Jíst, meditovat, milovat, který byl předlohou stejnojmenného filmu s Julií Roberts v hlavní roli.
Film jsem neviděla, o knize vím, že jsem ji držela v ruce, ale nějak mě tenkrát neoslovila. S Velkým kouzlem to bylo jinak. Prostě láska na první pohled. Stačilo koutkem oka zahlédnout obálku a už jsem si jen přála, aby mi anotace byla aspoň trošku sympatická a já tak měla důvod o tuhle krasavici obohatit domácí knihovnu.
Anotace první dojem ještě umocnila. Mimo jiné v ní stojí:
Je jedno, jestli chcete napsat knihu, dělat umění, jít za svým dávným životním snem nebo jen prosytit svůj každodenní život uvědomělostí a vášní, VELKÉ KOUZLO, které pocítíte v okamžiku, kdy objevíte svůj vnitřní poklad, vám otevře dveře do světa zázraků a radosti.
Sbírka indicií k odhalení kreativity
Ne, není to návod, jak být kreativní a jak se stát úspěšným umělcem. Podle Elizabeth Gilbertové byla kreativita dána nám všem. Rozdíl je jen v tom, jak ji ve svém životě uplatňujeme, kolik prostoru jí dopřejeme, jak ji vnímáme a jak se k ní chováme.
Stránku za stránkou čtenářům odhaluje svůj originální pohled na kreativitu. Přitom se vůbec netají těžkostmi, které tvůrčí proces často doprovázejí. Několikrát se zmiňuje o tom, jak i její povídky byly redakcemi a nakladateli dlouhá léta odmítány. Nepředstírá, že práce na románu je pro ni jen nekonečná zábava, při které dílo vznikne samo.
Současně ale odmítá považovat utrpení za ideální cestu k umění. Místo trýzněného umělce a mučedníka uznává radši kejklíře, který si život umí užívat a v prvoplánově negativních zkušenostech vidí pozitiva.
Vyvrací i další mýty spojené s uměním, umělci a kreativitou.
Zaujala mě i její představa nápadů, které se prostě potulují po světě a hledají člověka, se kterým pobudou, aby je uskutečnil. Pokud se k tomu onen vyvolený dlouho nemá, prostě se takový nápad sebere a najde si nového partnera pro svoji realizaci.
Už jsi na ni zvědavá?
To je dobře, protože:
Zvědavost je pravdou a cestou tvůrčího života.
(str. 197)
Prolistuj si Velké kouzlo
Co na ni říkáš? Bude se vyjímat i ve tvé knihovničce?
A proč je tento článek víc než dobrý?
Vysvětlení je jednoduché. To, že ho čteš, svědčí o tom, že jsem ho zveřejnila. A abych ho mohla zveřejnit, musela jsem ho nejdřív dopsat. Stalo se. A z rozepsaného článku se v tu chvíli stal víc než dobrý článek.
Slovy autorky Velkého kouzla:
Hotové je víc než dobré.
Dělejte, co umíte, tak dobře, jak v rozumném časovém úseku můžete, a pak to nechejte být.
(str. 149-150)
A tak tento článek nechávám být a posílám do světa. Potěší mě, když ho v tom světě postrčíš ještě kousek dál. Třeba tím, že klikneš na tlačítko To se mi líbí nebo ho rovnou nasdílíš.
Děkuji.
PS: Právě díky Velkému kouzlu jsem se odhodlala k prázdninovému seriálu Měření na webu. Nechtěla jsem totiž, aby mě ten nápad opustil.
